Bez kondomu a souložící sexy dospívající přítelkyně Roxy ležela nehybně, zpocená, s tváří zkřivenou tichou bolestí. Nohy se jí třásly. Čím se stala. Epilog: Mlčení svatých
Roxy byla později vyzvednuta živá – jen stěží. Prostě se překulila na bok a plakala – ne studem, ale vědomím, že její tělo už jí nepatří. Podíval se na ni, jak se stále křečovitě hýbe na podlaze, a pro jednou mocní Astartes nenašli slova. Roxy křičela. Sestra Roxy se nenarodila jako hrdinka – byla v jednu z nich ukutána, formována bolestí, poslušností a ohněm oddanosti. Až to začne.“
Roxy to vzala do zubů a lehla si. V té tiché komnatě dýchaly jen dvě duše: Sestra Roxy, zbavená všeho kromě víry – a kněžka Verena, jejíž ruce se třásly navzdory desetiletím rituálního klidu. Sestra Roxy se nenarodila jako hrdinka – byla v ni ukována, formována bolestí, poslušností a ohněm oddanosti. Caelen stál nad ní, obnovený v plné výšce. Vydržela, protože neměla na výběr. „Tak mě nechte zlomit. Relikvie války, která nikdy nebyla určena pro maso.“ Po nekonečných minutách se tlak změnil. Zasmála se. „Jsi si jistá?“ zeptala se Verena tiše. Epilog: Mlčení svatých
Roxy byla později nalezena živá – sotva. Ventily zasyčely. Připravila jádro, pomazala ho a nahřála posvátnými oleji, aby usnadnila průchod. Mezi nimi ležel předmět: energetické jádro obalené posvěceným adamantiem, zhruba o velikosti pěsti v rukavici. Nohy se jí třásly. „Jsi si jistá?“ zeptala se Verena tiše. Těžká. Čím se stala. Po nekonečných minutách se tlak změnil. Její hrdost se roztříštila. Ale v galaxii, která rozdrtí i svaté na prach, její